Jako svatební fotograf přijdete do kontaktu s celou řadou svatebních dodavatelů. Ne vždy jsou to příjemná shledání, která byste chtěli opakovat :) Často ale ano. Tak se pojďme podívat pod pokličku dění za oponou svatebního dne :)
Úplně na začátek je třeba zmínit jednu věc, která dala vlastně název celému článku. Respekt. Jako jakýkoliv svatební dodavatel služeb nebo zboží si musíte uvědomit jednu věc. Že nejste jediný dodavatel a že musíte respektovat to, že co nejlepší práci se snaží odvést i ostatní a měli byste jim to umožnit. Když se tohle nepodaří, vznikají z toho přesně ty nepříjemné situace. Typickým příkladem je fotograf vs. kameraman, kteří mají celou situaci o to horší, že dělají vlastně "stejnou" práci, takže se kontaktu nevyhnou. Paradoxně jsem s profesionálními kameramany na svatbě nikdy neměl sebemenší problém. Vždycky jsme si před svatbou řekli kdo co potřebuje, řekli jsme si co a jak a navzájem jsme si nepřekáželi. Tak by to mělo vypadat :) Vím ale od kolegů, že ne vždy to tak je :)
Pojďme si ještě rozdělit dodavatele na dvě základní skupiny. Jsou to dodavatelé, kteří nejsou na svatbě fyzicky přítomní a ti, kteří jsou.
Dodavatelé, kteří nejsou na svatbě fyzicky přítomní
Floristky. Pokud nejste Lakytka, kteří ještě 10 minut před začátkem obřadu pečují o svoje květiny tak, aby vypadaly co nejlépe, nepřijdu jako fotograf s florisktami do styku a tak není téměř žádný prostor pro konflikt :) To samé platí pro cukrářky, které připravovali dort. Občas mi někdo z nich napíše o fotky. Tím se pomalu dostáváme k první třecí ploše o které už jsem jednou psal.
Svatební salony a půjčovny šatů. Jak už jsem psal v předešlém článku, trochu mě trápí, že salony si berou fotky od klientů a používají je bez svolení autora jako svoje marketingové materiály, zejména na sociálních sítích, což je sorry jako jednoznačně komerční využití. Nutno podotknout, že příspěvěk vyvolal reakci některých salonů, což byl přesně záměr článku. Jak se dá čekat, ne vždy byla debata konstruktivní :) Ale jsem rád za to, že se našla spousta salonů, kteří semnou o celé věci normálně konstruktivně diskutovali a že si z této debaty obě strany odnesli věci ke zlepšení a zamyšlení.
Musím zmínit třeba můj oblíbený Svatební salon Blovice, který kromě toho, že má vždycky senzační šaty, má i skvělou majitelku. Po diskuzi s ní jsem zjistil, že i já dělám chybu. Ve smlouvě, kterou s klienty podepisuji se sice píše, že není možné použít výsledné dílo ke komerčním účelům, což tento případ jednoznačně je, ale jako klient bych si to asi sám neuvědomil. Je dobré se na svět občas podívat i jinýma očima :) Takže jsem trochu poupravil svojí předsvatební osnovu a budu svoje klienty více edukovat i po této stránce. Protože nechci brečet, že někdo používá moje fotky bez svolení, ale chci, aby všechny strany byly spokojené. Klient bude spokojený že má svoje krásné fotky na stránkách svého oblíbeného svatebního salonu, salon bude spokojený že má svoje marketingové materiály a já budu spokojený že jsem uvedený jako autor a je to pro mě tedy částečně reklama. Win-to-win :)
Do teď šlo v podstatě o takové malichernosti. Teď přijde zábava :)
Svatební dodavatelé, kteří jsou fyzicky přítomní na svatbě
Tady začínají opravdové problémy, protože si můžeme fyzicky překážet ve výkonu. Pojďme to tedy vzít hezky popořádku.
Koordinátorky. Ne že by mi koordinátorky nějak překážely v záběru. Ale vezmeme-li v potaz, že prací koordinátorky by mělo být pravděpodobně to, aby svatební den frčel jako na drátkách a když už se objeví nějaký problém (který se vždycky objeví) měla by ho řešit koordinátorka a ne nevěsta. Bohužel moje dosavadní zkušenost je taková, že spíše dělají chaos, než že by nějak přispívali k hladkému průběhu. Problém bude pravděpodobně v tom, že stejně jako každý, kdo má foťák je fotograf, tak každý kdo si zorganizoval vlastní svatbu je koordinátor :) Rada pro vás. Hledejte osvědčené agentury a koordinátorky, které mají alespoň nějaký certifikát a zkušenosti ;-)
Jak můžou koordinátorky mě osobně komplikovat práci? Primárně asi při společných fotografiích. Ideální scénář pro mě je ten, že koordinátor svolává lidi do skupinek a to nejlépe s předstihem. Tedy tak, že my fotíme jednu skupinku, druhá už je vedle nás připravená a další už se svolává. Často se mi ovšem stává, že místo aby koordinátorka řešila tohle, stojí vedle mě, radí jestli by to nebylo lepší fotit takhle a takhle a nutí lidi aby vyskočili do vzduchu, roztáhli ruce a vyplázli jazyk, bez ohled na to, že přední řada fotografavaných jsou babičky o berlích :) To je přesně to, jak já nepracuji. Nikča (moje asistentka, která většinou lidi svolává místo koordinátorky, abychom se hnuli z místa) ví, že má výslovně "zakázáno" na mě při skupinkách mluvit nedej bože mi radit jestli by to takhle nebylo lepší :) Znáte to, hada taky nedráždíte bosou nohou :)
Další věc, která se ne vždy koordinátorkám podaří je oddělit to, jak by udělaly svoji svatbu ony od toho, jak jí chce nevěsta. To je asi základ. Jak to může komplikovat práci mě jako fotografovi? Já chci na fotkách vidět jak se lidi bavili, jak byli krásní a jak si to užili. A když sedí otrávená nevěsta u stolu a říká: "přesně tohle jsme nechtěli", "přesně tuhle hru jsme nechtěli" atd., tak to není něco, co chcete fotit :)
Kameramani. Jak už jsem říkal, osobně jsem s kameramany na svatbě nikdy neměl problém. Vždycky jsme se domluvili, vyšli si vstříc a no problem. Viděl jsem to ale u kolegů a zažil jsem to třeba na maturitních plesech. K čemu tedy může dojít? Taková klasika je, že si navzájem lezete do záběru. Pak se z toho stává taková loktovačka o záběr :) Co jsem třeba zažil na maturitním plese je to, že za vámi kameraman přijde, oznámí vám, že tady, tady, tady, tady a tady má kamery na stativech, takže tady, tady, tady a tady nemůžete stát abyste nekazili záběr a vyjde vám z toho, že jediné místo kde můžete stát je před vchodech do kulturáku :)
Další oblíbeným příběhem je když mi kameraman na maturáku zakázal používat blesk, protože je to vidět na videu. Na mojí poznámku, že je tam tma jako v pytli a blesk prostě potřebuju byl dost arogantní a moc se nesnažil najít kompromis. Jak to celé dopadlo? Já používal blesk, on mi pak vynadal a mě to bylo jedno :) Pokud se totiž někdo nechce domluvit na kompromisu, ale jen mi sdělí svoje potřeby, nemám moc chuť mu vyjít vstříc. A navíc si nemůžu dovolit neodevzdat fotky s komentářem, nemohl jsem fotit, protože kameraman si nepřál blesk :) Ale na svatbě to bylo zatím vždycky na 100% v pohodě.
MUA (čti. slečna starající se o vizáž a vlasy nevěsty). Pro mě poměrně zásadní svatební dodavatel. Někdy kamarádka, někdy velký profesionál pracující s nevěstou už týdny před svatbou. Může mi komplikovat práci? Když pomineme historku, kdy mi jedna kadeřnice stříkla vlasový sprej přímo do objektivu, což ale byla moje chyba (pozor spoiler, čistí se to vážně, vážně špatně) tak mi může maximálně přidělat práci tím, že neodvede úplně nejlepší práci. O to víc je potom retuší. A občasné minikonflikty o tom, že jí není příjemné že se kolem nich motám s foťákem, protože si vzala na sebe tepláky a triko na kterém je zaschlá mastnota z klobásy, kterou měla včera k večeři jsou spíše zábavné :) Občas je trochu boj o světlo v menších prostorách, protože oba chceme hezké světlo, ale oba se do toho výklenku u okna nevejdeme :)
Matrikářky a oddávající. Tihle dodavatelé mi vlastně zavdali příčinu, celý tenhle článek napsat. Musím říct, že až do letoška jsem neměl ani náznak problémů s oddávajícím nebo s matrikou. Vždycky jsme se navzájem respektovali. Já se snažím během obřadu moc nezaclánět (i kvůli hostům, ti se přišli podívat na svoje známé, jak spojují svoje životy, ne na moje záda), držím se stranou a když dojde na prstýnky a první polibek, oddávající většinou úplně ustoupí, nebo mi alespoň naznačí, že počítá s tím, že se tam teď vetřu, protože chápe, že i já potřebuju odvést svoji práci a dává mi k tomu prostor. Pokud jde o církevní obřad, domluvím se předem s oddávajícím nebo místním farářem kde se můžu pohybovat. Většinou se může všude kromě části oltáře a já to respektuji a prostě tam nechodím. Znovu je to o domluvě.
Letos se mi ale několikrát stalo, že za mnou zhruba minutu před obřadem přišla matrikářka a oznámila mi, že si pak starosta nepřeje abych se pohyboval za ním, což je trochu problém, protože když snoubenci stojí čelem k oddávajícímu, tak můžete fotit tak maximálně jejich záda. Další matrikářky mi dost striktně oznámili, že v okruhu 10m kolem stolku kde jsou položeny prstýnky je jakási zakázaná zóna kam se prostě nebude vstupovat. Na můj dotaz proč mi nebyla schopna odpovědět a tak jsem do začátku obřadu pečlivě dodržoval toto pohraniční pásmo a poté jsem do něj bezostyštně vstoupil jako emigrant prchající přes šumavské lesy směrem na západ. Je to ode mě arogantní? Asi ano, ale je mi to jedno. Já tam nejsem proto, aby byla spokojena paní matrikářka, která není ráda když jí někdo stojí za zády, ale proto, aby byla spokojená nevěsta s ženichem, kteří mě platí. Takže znovu, pokud někdo přijde s rozumným argumentem a slušně mě požádá, jsem ochotný přistoupit na kompromis a většinou ještě poděkuji. "Pane Totzauer, protože jste někřtěný ateista, který by měl být rád, že vůbec může vstoupit do tohoto kostela, rád bych vás požádal, abyste se nepohyboval kolem svatého oltáře." ... "Samozřejmě, děkuji za upozornění pane faráři" ... VS. "Vy jste tady fotograf? (majíc kolem těla zavěšeny foťáky velikosti vodního melounu na začátku sezony)" ... "Ano jsem" ... "Tak nebude tady na té louce o rozloze 5 hektarů chodit jinam než tady na tom 1,5m, protože si to pan starosta nepřeje" ... "S tím nepočítejte, nashledanou". To je rozdíl v komunikaci což? :)
Obsluhující personál. Tady většinou nevznikají problémy. Většinou jde o malichernosti, jako když například přinesou rychlostí světla dort, který chtějí okamžitě nakrájet i přesto, že v sále je jen babička a ostatní hosté kouří venku na zahrádce atd., ale to jsou detaily. Jednou se stalo, že se personál nejmenovahého pivovaru v Plzni popral s hosty :-D Ale u toho jsem bohužel nebyl osobně a navíc by to vlastně moji práci nekomplikovalo. Prostě bych místo toho, jak ženich třímá v ruce botu svoji a svojí manželky odpovídajíc na manželský kvíz fotil to, jak ženich třímá v ruce krk číšníka, který se ho pokusil fyzicky inzultovat :-D Možná bych to pak i přihlásil do nějaké fotografické soutěže, protože jsem si jistý, že taková fotka tam ještě nebyla :) Teď ale bez legrace je zapotřebí říct, že v 99% se chová personál profesionálně bez ohledu na to, jestli jde o vesnickou sokolovnu nebo o nejdražší hotel v okolí.
Můj nejmilejší strýček František. Nedalo by mi, kdybych ho nezmínil. Sice nejde o najatého dodavatele, ale moji práci vlastně komplikuje ze všeho nejvíc :-D Vlastně by mi ani nevadilo, že hosté mají touhu pořídit si vlastní vzpomínku na velký den jejich blízkých. Co mi ale otáčí žluč naruby je to, když se já plazím po zemi a doslova lezu po kolenou abych co nejméně zacláněl hostům, kteří si chtějí svatbu vychutnat a pak se ohlédnu a před novomanželi, kteří krájí dort stojí 9 lidí 20 cm před dortem a fotí si krájení dortu. Bez ohledu na to, že za nimi je dalších 90 lidí, kteří v tuto chvíli pouze záda těchto fotoreportérů. Pro mě by samozřejmě bylo také snazší stoupnout si přímo před ně a ostatní ignorovat. Ale nedělám to. Proč? Protože součástí mojí profese je být "nevyditelný". Pokud si někdo z hostů postěžuje, že tohle nebo tamto neviděl, protože koukal na moje záda, je to moje chyba. Ikdyž ne ve všech situacích to jde. Takže prosím. Nechce telefony v kapse, nebo ideálně doma a užívejte si den se svými přátely nebo rodinou. Já vám pak ty fotky rád pošlu :)
Takže shrnutí? Když se profesionálové navzájem respektují, nevznikají problémy. Když se domluví, nejsou žádné problémy. Když se někdo chová arogantně a jako dozorce pracovního tábora, chovám se stejně a jeho touhy a přání jsou mi v tu chvíli ukradené. Těším se na to, že i v sezoně 2020 budu potkávat jen super dodavatele s kterými je navíc často zábava. See you later aligator :) A jako vždy mě zajímá i Váš názor ...