Celý život dostáváte nějaké rady. Některé jsou dobré, některé jsou špatné a někdy se stane, že jste ty dobré ignorovali, protože jste mysleli že jsou špatné :) Tady je 5 mých rad, které jsem ignoroval a neměl jsem to dělat :)
Některé rady zní jako klišé a když je vám 20 let, myslíte si, že víte všechno nejlépe :) Moje bonusová rada je, že nevíte :) Předem všeho chci podoknout, že věřím v to, že by si člověk měl jít za svým a to sebou často nese, že musí jít člověk tak nějak "proti proudu". Současně s tím je ale dobré vnímat okolí, jestli třeba náhodou něco z toho, co okolí říká by nám nemohlo nějak pomoct :) A teď tedy už k samotným radám, které jsem ignoroval :)
Rada č.1
Zkratky neexistují. Je to prostě tak. Asi neexistuje obor lidské činnosti, kde by existovali nějaké zkratky k úspěchu. Vždycky si to ve finále musíte vysedět, vyběhat, vydřít a prostě a jednoduše tomu vašemu kýženému výsledku věnovat čas. Je lepší ztrávit hodinu něčím, co nevedlo k ničemu jinému, než že jste zjistili že tudy cesta nevede, než hodinu sedět, koukat a čekat, až k vám něco přijde samo. Pamatuji si, jak jsem napsal prvních pár článků na blog, protože jsem viděl, že to dělají i ostatní svatební fotografové. Napsal jsem tedy pár článků a naivně doufal, že se články sami dostanou mezi lidi a budou se sami šířit. Ani náhodou. Až po zhruba 2 letech psaní blogu se začali dostavovat nějaké výsledky. A takových příkladů mám mnoho. Pokud zrovna teď sedíte a přemýšlíte jak to udělat, abyste se dostali k cíli, přestaňte přemýšlet a jděte něco dělat. Cokoliv. I za cenu toho, že to k cíli nepovede. Pořád lepší než jen čekat ...
Rada č.2
Ignorujte kritiku od haterů a zlepšujte se pomocí kritiky od lidí, kteří jsou lepší než vy. Kritika je sama o sobě zajímavá věc. Já kritiku poměrně špatně snáším a proto jsem se jí léta vyhýbal. Což byla ale také chyba. Musel jsem se s tím naučit pracovat. Kritice se totiž vyhnete pouze tak, že budete svoje fotky ukazovat pouze vaší mamince, nebo babičce, které vás většinou moc tvrdě kritizovat nebudou :) Bez kritiky ale nemůže přijít zlepšení. Druhý extrém jsou sociální sítě a fóra. Internet je plný nenávisti a závidění. Lidé si tu léčí mindráky a vy se tím nesmíte nechat otrávit. Haters gona hate a s tím nic neuděláte. Pokud vám tedy zhaní vaší nejlepší fotografii někdo z poloanonymního účtu, mávněte nad tím rukou (je zapotřebí na to zapomenout i ve vaší mysli). Takový člověk bude kritizovat vždy a všechny a navíc jeho kritika není konstruktivní a pro vás tedy zbytečná. Jak to tedy udělat s tou kritikou, když maminka vaše fotky nekritizuje a na Facebooku vám "Jenda Všeználek", který absolvoval vysokou školu života haní vše co nahrajete? V ideálním případě si najděte někoho kdo je lepší než vy a je ochotný s vámi diskutovat o vaší práci. Takový mentor je k nezaplacení. Je pak už jen na vás, jak s takovou kritikou naložíte. Je třeba mít na paměti, že i ostřejší kritika od takového člověka nemá za účel vás znechutit k další tvorbě nebo se nad vás nějak povyšovat. Z 99% vám chce takový člověk i ostrou kritikou pouze pomoci se posunout dále.
Rada č.3
Nenechte si od nikoho namluvit že něco nejde, nebo nemůžete protože ... Opět to zní trochu psychologicko/motivačně, ale je to fakt tesaný do kamene. Pokud nemáte vystudovanou medicínu, nemůžete legálně operovat lidi. Pokud nemáte řidičské oprávnění, nemůžete legálně řídit motorové vozidlo. To je ale asi tak všechno. Žádný zákon vám nezakazuje stát se fotografem na volné noze i přesto, že jste nestudovali fotografii. Proč byste nemohli být nejlepší ve svém oboru ve vašem městě nebo zemi? Proč byste nemohli fotit něco, co všichni fotí nějak, fotit úplně jinak a být s tím úspěšní? Nic není nalajnované a jediné, co ohraničuje vaše hřiště jste vy. Na střední škole jsem studoval informatiku a nestal se ze mě ani programátor, ani správce sítě. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu a nestal se ze mě učitel. Ačkoliv má cesta byla nalajnována úplně jinak a hodně dlouho jsem si myslel, že když uhnete z této cesty, vede to automaticky k neúspěchu, najednou jsem si prostě řekl: "Proč bych se nemohl živit jako svatební fotograf?" A proč bych vlastně nemohl? A tak se živím, jako svatební fotograf a nikdy jsem nebyl štastnější. Takže až vám bude příště někdo říkat, že něco nemůžete protože ... Prostě mu ukažte, že nemá pravdu
Rada č.4
Foťte a dělejte chyby! Dosud šlo o takové obecné rady aplikovatelné na různé obory. Teď jedna čistě fotografická rada. Foťte! Foťte hodně. Na začátku mi říkali foť! foť hodně. A já si říkal, že přeci nebudu fotit 10x to samé. Proč bych to dělal? Když už jsem tuhle krajinu vyfotil jednou, proč bych to dělal znovu? Proč bych znovu fotil tuhle holku, když už jsem jí jednou fotil. Až se vám bude zdát, že fotíte hodně, foťte ještě 2x tolik :) Tím nemyslím, abyste z focení modelky přinesli domů místo 500 fotek 1000 fotek. Tím myslím, abyste se s další modelkou domluvili na další den, nebo kdykoliv máte čas a šli a znovu fotili. Proč? Protože čím víc fotíte, tím více chyb děláte. A pokud nejste hlava zabedněná, tak se z těch chyb poučíte a příště už je neuděláte. A když tu samou chybu příště neuděláte, bude vaše fotografie příště lepší a příště zase lepší a příště zase lepší. Takže foťte, studujte svoje fotografie, učte se ze svých chyb a neopakujte ty samé chyby. Ono staré pořekadlo: "Chybami se člověk učí" má prostě něco do sebe. Je důležité si hned na druhém focení neříct, že teď už jsou vaše fotografie fakt dokonalé, ale s tím souvisí ten mentoring a kritika :)
Rada č.5
Nepodceňujte se. Osobně mám takovou pravzpomínku, kdy mi můj děda říká, abych se před nikým neponižoval a nad nikoho se nepovyšoval, zatím co si otvíral zelenou skleněnou lahev Mattoni :) Nevím proč, prostě mi tahle vzpomínka utkvěla. A snažím se tím celý život řídit. Zejména s první částí mám ale problém. Moje přirozené sebevědomí není nijak velké a i s tímhle jsem se musel naučit pracovat. Někde uvnitř mě ale pořád hlodá jakýsi hlásek, který našeptává: "Co když to nezvládnu?", "co když to zkazím?". No to se samozřejmně může stát a když se to stane, tak to není příjemné, to je jasné. Když ale budete fňuat v koutě, všechny příležitosti vám přeberou lidé, kteří jsou možná i horší fotograf než vy, ale protože měli dostatečné sebevědomí, fotí tuhle zakázku oni, místo vás. Abych citoval jednoho z mých mentorů Petra Pěluchu: "Hlavně se z toho nesmíte pos--t" :-D